Listopad 2008

Stop rasismu

16. listopadu 2008 v 13:30 | máňa |  Co mě zaujalo
Ještě nikdy jsem sem nenapsala svůj názor na rasismus, apertheid a tak podobně . Takže, tady ho máte: Fuj, ble, hnus, nechápu,....

Tenhle zajímavý obrázek jsem objevila u Laivine :-) ( www.laivine.blog.cz )


A nakonec sem přikládám i svojí básničku. Je chudá, moc se nerýmuje a částmi ani nedává smysl. Napadla mě, když jsem kreslila a dávala si pauzičku. Do jednoho krásnýho bločku jsem nakreslila slovo reprodukce, protože jsem kreslila Apolla, který mi mimochodem vůbec nešel a začla psát: jsem ty a ty jsi já...A pak už to nějak jelo. TAkže kdybyste měli zájem tak si to přečtěte:D.


Rasismus (c)

Já jsem ty a ty jsi já,
jsme dva stejní bezejména,
máme oči pusu i nos
a na hlavě nám sídlí hvozd.


Máme ruce, tělo a nohy,
stoupněme si támhle do řady
a dejme si hádanku,
kdo že to první dočet tu čítanku.


Uhodl jsi to první,
máš zřejmě lepší myšlení,
mozek máme tedy stejný,
můj příteli bezejmenný.


Přec se v něčem lišíme,
barvou pletí, myslíme,
ty jsi černý a já bílý,
přec na chlup k nerozeznání stejní.


xxx Máňa

První pokus ve photophilteru - prolínání

14. listopadu 2008 v 22:09 | máňa |  Den za dnem
Já říkala že až přespříští článek bude do jiný rubriky. Učím se ve photofilteru , a našla jsem jednu dost dobrou známku s návodama, podle který jsem vytvořila tohle:


edit: Známku se myslí stránku. Já opravdu nevím, co píšu.
klik na c.č.

Sem zpět! Tak brzo!

12. listopadu 2008 v 22:26 | máňa |  Den za dnem
Já slibuju že přespříští článek už bude do jiný rubriky...Fakt!


Jdu se rozpovídat o mém vzrušujícím životě, který je plný nečekaných zvratů a stálých novinek;-). Občas si ho i závidim.

Kecám.

Před přečtením prvního komentáře Laivine u minulého článku jsem si myslela, že umím psát dlouhý články. Škoda.

Takže. Co mi leží na srdci. Musím si postěžovat na školu. NE na školu, ale na průšvihy, který se mi poslední dobou stávaj. Od 6. třídy do 8. jsem měla celkově tak dva zápisy za zapomenutí. Teď jsou to dva za tenhle školní rok, a mělo jich bejt asi pět (ještě, že to ty HODNÝ učitelky nezapisujou). A za co? Předně první zápis od našeho teplého učitele, který diskriminuje holky. Ten mi chtěl dát dokonce třídní důtku za to, že jsme s kamarádkou, když jsme zpívali, byli o pět stránek napřed. Tomu se říká pádný důvod. Tohle bylo za zapomenutý notový sešit.

Druhá poznámka za pozdní příchod do hodiny mě velice pobouřila, protože byla naprosto neoprávněně a nespravedlivě. Představte si desetiminutovou přestávku. Mezitím se máte vybalit dojít si na záchod vyčůrat se:D a udělat jisté intimní věci spojené s jistým obdobím. Dalo by se to stihnout, kdyby si z vás vaše milé kamarádky nestřílely a neotvíraly dveře hajzlíku, takže jste mohli hygienu provést menší lstí, kdy jste předstírali, že za nimi utíkáte, načež ony zdrhly.

Do hodiny jsem přišla o 4 minuty později a naše milá paní třídní mě přivítala opravdu vřelým přivítáním a s větou ,,Dej mi žákovskou". To bych ji ale ovšem musela najít, a tak se stalo, že čekala nejmíň minutu, než mi s útrob mé tašky vypadla ŽK. Nechtěla k ní, to je jasný a upřímně, se jí chudince ani nedivím.
Nebyla by to zase taková tragédie, kdybych si nepostříkala mikinu vodou a všichni si ze mě potom dělali dobrý den, že jsem se počůrala. :D
Nezapomenutelný den.

Jenomže to ještě není všechno. O hodinách těláku je dycky sranda. Už proto , že takový anti jako sem já, se jen tak nevidí. Je to fakt sranda vidět mě běhat, mám i svůj styl běhu , heč!Řekla bych, že je dost cool, ale nechci se vytahovat. O to teď ale nejde. Hráli jsme florbal ( a díky mé vynikající obraně střelila útočnice gól), což jsem uznala za tak dobrý, že jsem si musela jít na chvíli odpočinout, a tak jsem šla za slečnama do vedlejší tělocvičny , kde byl fráj. Načež přišla paní šatnářka a začala všem prohlížet boty. Moje si prohlídla, pobouřeně začala křičet a doslova mi je - promiňte mi ten vulgární výraz - vytrhla z hnát, s důraznou připomínkou, že to jde nahlásit paní třídní. To mě velice na prvé straně rozhodilo, protože jako co se mnou bude, za druhé velice rozčílilo, protože jsem měla bílý ponožky , ale ať se na mě nezlobí, ta tělocvična rohodně nebyla čistá, vzhledem k tomu, že chudinka maminka je musí tak nejmíň dvakrát přeprat. Třídní to neoznámila, ale důrazně všem děvčátkům oznámila, že ona přece vytírá ,a že jí tam choděj podnájmy, a že mé zničené ponožky jsou přece MŮJ problém. Dočkala se opravdu vřelého ohlasu, kterýchžto zněl např. ,,Oooooooo!" ,,Zločin!" , ,,Pověsit na hřebík!" , ,,Ty jedna nestydo!", ,,Polib si!" , ale ,,Ouuuuuu, no to je fakt hrůza" mělo převahu.

Ty lidi jsou tak milí....

Tímto končím dnešní úvahu, snad jen ještě psychologická otázka na závěr. Měli byste na výběr - Pejska utratí. Neutratí ho, když obětujete ruku. Přijdete o ruku nebo o pejska?

Jsem zvědavá na vaše komentáře.

Mějte se cool

xxx Máňa




Slibuju...

9. listopadu 2008 v 0:09 | máňa |  Den za dnem
, že je to poslední článek do týhle rubriky. Kecám. Ale už možná zítra přidám dva články. To je panečku co?Nesrovnávejte mě s jinými blogy, který mají 10 článků za den prosím. To Vy neděláte.Aha.
Ve čtvrtek jsem byla na dni otevřených dveří gymnázia Botičská.Co na to říct. Snad jenom*IN LOVE*. Už to prostředí tam. Krásný klášter, bohužel, já,Pražák, zapomněla, jak se jmenuje. Možná Vám to někdy vyfotím, i když to nebudou takový profi fotky, jako fotíte Vy.Z první půlky budovy se rozprostírá gymnázium Botičská, z druhý pak Ministerstvo spravedlnosti. Hustý:D. Hned když prvně vejdete, praští do vás taková zvláštní atmosféra. Celkově jsem byla na dvou gymnáziích - a to gymnáziu Budějovická a Hellichovce - ale žádný z nich neměl takovou atmosféru,jaká byla tady. Na začátku jsme si s kamarádkou vzali všechny letáčky, a potom jsme si šli sednout do nějaké třídy, kam za chvíli přišel pan ředitel a dva členové učitelského sboru, u nich řečeno ,,obludárium", a začali nám vyprávět o gymnáziu, o jeho učebním plánu, o přijímacích zkouškách, tedy hlavně o novele zákona, která bude pro tenhle školní rok platit. Víte, není to tak dobrý, jak Ministerstvo školství hlásá. Řekne se tři přihlášky - Hurá. Jenže vy nemůžete skládat zkoušky na dva gymply, které dělají testy společnosti např. Scio, protže termíny zkoušek mají v jeden den. Dobrý co?Tím se výběr dalších škol poněkud sužuje. Ještě, že nám pan ředitel poradil cestu, jak si vybírat :
1. ♥ ,což je GB (na konci řekl, a´t to nebereme vážně, že prý to byl pokus o fór)

2. ♥ - tohle srdíčko by mělo být menší. Mělo by to být gymnázium se stejným zaměřením.
3. Pokud si věříme na další gymnázium, mělo by být s podobným zaměřením , ale neměl by tam být přetlak.

Ať hledám, jak hledám, další gymnázium Botičská už prostě nenajdu. Navíc je to jediné gymnázium, tkeré spolupracuje s 1. LF UK.
A víte, co je tam ještě super? Že jsou tam opravdu fajn lidi. To neni jako u nás na základce. Tam se vám každý vysměje, max. pošle do určitých mezí. Tam ne - tam si s Vámi povídají a dokonce se na Vás i usmívají!A hlavně - dokonce se s Váma i baví! Možná se vám to zdá banální a normální, ale kdybyste chodili do školy, jako já a kamarádka, nemohli vyste se divit, že jsme z toho zprvu měly totální šok. Lidi jsou taky slušný, aha!
Tak, to jsem vypověděla něco o škole a nic jsem neřekla o mým životě. Jaká jsem teď? To je to, o čem jsem s Váma chtěla mluvit. Představte si - děje se mi něco divnýho (ježíšikriste, to zas bude něco). Nějak mi nic v poslední době nevadí. To není dobře. To nejsem já. To není normální. Teda já nejsem normální, protože normálně jsem nenormální, jestli to chápete. Tím, že mi nic nevadí myslím to, že nehysterčim, nejsem smutná a netrpim záchvaty. Uveďme si to na konkrétních příkladech (ano, já vím, že vás to všechny děsně zajímá). Rozbila se mi mp3. Moje mp3. Prostě zemřela. Ne, nezemřela. Rozbil se jí joystick. Snažila jsem se vzít šroubováček, rozšroubovala, zandala joystick zpátky do díry zaklapla, joystick znova spadnul. Zkrátka bylo po mp3. Asi tak 20 vteřin jsem byla smutná. Místo toho, abych se topila v hluboký lítosti jsem si řekla: ,, No, co, alespoň budu konečně víc číst." Ztratila jsem šálu. Krásnou, zelenou šálu se třpytkami z Irska. Řekla jsem si: ,,Takovejch šál ,co ztratím, ještě bude."Tyhle reakce jsou pro mě naprosto netypický. Mívám z nich depku. Ne , nemívám. Teď si trošku protiřečím. Nevadí. Nevadí mi vůbec nic. Vadí. Vadí mi pavouci. Hm. Občas si říkám, jak hlubokomyslný úvahy to vedu.
Můj život je vlastně celá jedna velká úvaha. Lidé se mění,k horšímu na lepší, z horšího na lepší. Lidi člověk nikdy pořádně neodhadne. I ten nejtvrdší a nejnecitlivější člověk může chovat pod svým vzevřením uzlíček citlivýho neštěstí. Víte , co mě baví? Pozorovat lidi. Dokážu strávit hodiny úvahami o lidech. Co by dělali, kdyby...? Jak by se zachovali, kdyby...?
Možná je to tai-chi. Začla jsem chodit dvakrát týdně. Miluju to. Jediný mínus - bolej mě nohy. Protože jsem šunka. Fajn.
Sdělila jsem Vám alespoň zlomek toho co prožívám, jednoduše proto , že teď si prostě na víc nevzpomínám. Chtělo by to sem psát častěji. Hm.
Je půlnoc a dvě minuty a mě se chce jít učit matika. Měla bych toho využít, protože tohle se mi opravdu stává zřídkakdy. teda, vlastně dneska historicky poprvý, což je vaůstně úžasný, protože jste svědky historického okamžiku.

Jinak poslední technická - mám pocit, že moje články jsou delší a delší. třeba je to tím, že jsem po 15ti letech života začala číst. Mám radost.



xxx Máňa